DDM hl. m. Prahy
Jezdecké středisko Zmrzlík
Jezdecké středisko Zmrzlík
přihlášení (kroužky, tábory)

Irský cob



O vznik tohoto atraktivně skrvnitého typu koně se zasloužili irští cikáni již ve středověku. Tinker v překladu znamená dráteník, což bylo právě povolání cikánů a chudých kočovníků. Koně s nestálou barvou ve formě velkých barevných ploch střídající bílou barvu s hnědou, černou i rezavou. Byli bez výjimky mezi tehdejšími, často vznešenými, chovateli zcela opomíjeni a nežádáni. Proto se jich ochotně a často i velmi levně rádi zbavovali, což bylo pro „nomády Evropy" vítanou skutečností. Cikáni vynikali citem pro chov a rychle nabývali užitečné znalosti.

Charakteristika

Irští cobové se vyznačují dobromyslností a rozvážností. Jen tak něco je nerozhodí, ovšem mají sklon k tvrdohlavosti. Většinou není problém je ovládat. Neobvyklá je jejich náklonnost k vodnímu prostředí. Milují společnost stádových druhů, stejně jako koupání.

Využití Irského coba

V Irsku existují "půjčovny koní", tam je možno si zapůjčit irského coba i s vozem pro dovolenou ve stylu kočovných cikánů. Irský cob zvládá práci jezdeckého i tažného koně. Poslední dobou stoupá jeho význam v hiporehabilitaci. Jsou to ideální parťáci pro děti i mladistvé.

Popis tohoto koně

Hlavu je možno definovat jako středně dlouhou, v profilu rovnou, uši bývají menší, oko živé. Na nose vyrůstá štětička. Krk má být silný, vysoko nasazený, s velmi hustou hřívou, jenž pokrývá obě strany šíje. Kohoutková výška je 135 až 158 centimetrů, tělo je mohutného rámce. Nezaměnitelným znakem jsou dlouhé, mohutné rousy na končetinách, vyrůstají už od poloviny předního hlezna a kryjí zadní spěnky. Irský cob se chová obvykle ve dvou barevných variacích. Černobílé zbarvení je zváno piebald a hnědobílé skewbald. Vzácněji se objevuje tříbarevný kůň, případně vraník nebo hnědák se světlými odznaky. 

Původ a historie plemene

Irský cob, hovorově irský tinker, je velmi atraktivní kůň, výrazný především svým strakatým zbarvením, hustou hřívou, ohonem a rousyIrský cob vznikal křížením clydesdalů, fellského a daleského ponyho, někdy i welsh-cobů, výjimečně shirů.