Živé obrazy

Fotoklub Líheň

MgA. Jaromír Santler, santler@ddmpraha.cz, tel.: 222 333 878,

facebook

Fotoklub LÍHEŇ 

Vážení návštěvníci,

systematičnost a trpělivost vás přivedla až na tuto stránku, zasloužíte si tedy odměnu ve formě stručných
a přesto vysoce obsažných informací.

Na úvod prozradím strukturu informací, to abyste je mohli libovolně přeskakovat a vynechávat:

1. Jak je fotoklub starý a kdo se v něm schází?

2. Co tam ti lidé dělají?

3. Správně fotografovat vás nikdo nenaučí

4. K čemu je fotografování dobré?

5. A co čuňačinky (akty)? 

6. Plán pro školní rok 2015/16

7. Nápad je důležitější než foťák

8. Podivné zvuky, praslovo

9. Již jsme probrali a bude následovat 

10. Kde nás najdete?

 

ad 1) Jak je fotoklub starý a kdo se v něm schází?
Fotoklub Líheň existuje již od počátku devadesátých let. Jeho členy jsou děti, mládež a mladí dospělí ve věku od 12 do 26 let. 80 % členů je ve věku od 13 do 18 let. Chlapci a dívky byli v posledních letech zastoupeni přibližně stejně.

ad 2) Co tam ti lidé dělají?
Někteří se snaží dospět k samostatné tvorbě. Naše výuka tomu (doufám) nebrání. Postupně procházíme okruhy, které se vzájemně prolínají: fotografie jako komunikace, krajina, zátiší, portrét, reportáž, dokument, nefigurativní fotografie, instalace, základy exponometrie, výtvarné možnosti světla, digitální opravy a úpravy fotografie, dějiny jednotlivých fotografických žánrů, černobílá analogová fotografie – práce ve fotokomorách, stavba a skladba obrazu. Součástí programu jsou konzultace samostatné tvorby, výstavy, přípravka na SŠ a VŠ. Určitě jsem na něco zapomněl.

ad 3) Správně fotografovat vás nikdo nenaučí
Fotografování souvisí s myšlením a cítěním (více než si myslíte), které se nedají naučit. Pokusy tady byly – co si máme myslet a co cítit. Nedopadlo to dobře (v Česku nejméně dvakrát). Sebevzdělávat se ale můžete (musíte!). Fotografie je pro tyto účely skvělá (asi nejlepší). Chcete-li vytvořit obraz s velkou významovou hloubkou odpovídajících estetických a etických kvalit, docela se mentálně zapotíte. Co všechno musí fotograf znát a pochopit, aby vytvořil např. pravdivý psychologický portrét? Nebo do banálních reálií vložil novou informaci? Radši vám to neřeknu, nechci vás odradit, potřebuji širokou členskou základnu. Něco vám přesto poradím: neexistuje žádný návod, schéma, empirický vzorec. Škoda. Ale určitě pomůžou životní postoje a zkušenosti. Je potřeba hodně fotografovat.

ad 4) K čemu je fotografování dobré?
Vlastně jsem již odpověděl v bodě 3. Poslouží k vašemu mentálnímu a emočnímu rozvoji i bez toho, že by muselo vzniknout kvalitní umělecké dílo. Jak říká moje kolegyně, není důležitý výsledek, ale samotný proces. Já bych ji doplnil: kdo je chytrý, bude ještě chytřejší, kdo je vnímavý, bude ještě vnímavější, kdo je mdlého rozumu, bude na tom o něco lépe.

Fotografie může být také někomu prvním nástrojem k rozvinutí tvořivosti (no konečně, když už to jinde a jinak nešlo).

ad 5) A co čuňačinky (akty)?
Nefotíme.

ad 6) Plán pro školní rok 2016/17
Základními tématickými okruhy budou zátiší, portrét, krajina, dokument, inscenace, nefigurativní fotografie, intermediální přesahy. Souběžně poběží výuka "řemesla", která bude zahrnovat digitální zpracování a prezentaci obrazu (Photoshop), analogové fotolaboratorní techniky (temná komora), ateliérové svícení, exponometrii, praktickou optiku. Tématické okruhy nebudou probírány postupně jako ohraničené celky, ale budou součástí časové osy vývoje fotografie od počátků až do současnosti. Například novou věcnost můžeme promítnout do zátiší, portrétních, krajinářských a dalších etud a porovnávat ji s přístupy období piktorialismu. Podobně třeba konstruktivismus s jinými avantgardními proudy nebo modernu s postmodernou. Tato metoda se nám v loňském školním roce velmi osvědčila, letos ji ještě vylepšíme. Jejím velkým kladem a přínosem pro aktivního fotografa je motivace k vnímání fotografie a světa v širších souvislostech – dobových, kulturních, společenských i technických.

ad 7) Nápad je důležitější než foťák
Obchodníci vám budou tvrdit něco jiného. Mají k tomu své důvody. Dobrý foťák má samozřejmě svoji cenu. Stejně jako dobrá rydla, štětec nebo housle. Nakonec máte-li nápad, dobrý foťák si můžete půjčit od těch, co nápad nemají. S dobrým foťákem se fotí dobře, se špatným špatně (stará čínská moudrost).

ad 8) Podivné zvuky, praslovo
Není to pomluva, lidi ve fotoklubu opravdu vydávají podivné skřeky. Někteří se učí praslovu a zkoumají jeho účinky na sobě samém i na svém okolí. S odstupem času všichni aktéři přiznávají výrazné vnitřní zušlechtění.

ad 9) Již jsme probrali a bude následovat
K prvním vyvolaným filmům a prvním zvětšeninám přibyly další. Analogový materiál jsme již také střídali  s digitálním záznamem i s následnými kroky zpracování v grafickém editoru. Mládež pracovala nejdříve na tradičním tématu "Vajíčko" – zpracovávala jej jako výtvarný objekt. Dobrovolně se mohli autoři pokusit vajíčko vyjádřit také jako tradiční zátiší nebo jako symbol. Z projekcí teorie obrazu bylo prvním tématem promítání přehledu obrazového sdělování, od maleb v jeskyni Altamira až po postmodernu. V rámci výuky v editoru Photoshop proběhly krátké etudy - ve vrstvách přenesené oči a ústa z portrétu autora na unifikovanou plastovou hlavu figuríny. Sledovaly se proměny hlavy, dané různými identifikačními znaky. Z historie fotografie máme za sebou vývoj portrétní fotografie v 19. století. Nyní probíráme základy práce s umělým ateliérovým světlem - po stránce výtvarné i technické - formou ateliérových etud. Připravujeme projekci portrétní fotografie z období 1. poloviny dvacáteho století. Vybrané portréty budou použity jako předlohy k nápodobě světelných kompozic.

ad 10) Kde nás najdete?
Fotoklub se nachází ve Stanici techniků v Dejvicích.
Adresa: Stanice techniků DDM hl. m. Prahy, Pod Juliskou 2a, Praha 6
Pokud si myslíte, že je to na konci světa, tak se velmi mýlíte. Z Václaváku je to na Dejvickou pár minut a z Dejvické k nám pouze 1 nebo 2 zastávky autobusu, případně 10 minut pěšky směrem z kopce. Také k nám jede tramvaj i vlak z centra (zastávka Podbaba).
Přihlásit se můžete na kterýkoliv den od pondělí do pátku od 15.00 do 17.00 nebo od 17.00 do 19.00 (výjimkou je středa, kdy od 17.00 do 19.00 mají fotoklub k dispozici filmaři). Kurzovné činí 3800 Kč na celý školní rok, nebo 2100 Kč na pololetí.

MgA. Jaromír Santler, vedoucí fotoklubu

Školní rok 2015/16 – ateliérová inscenace

Školní rok 2015/16 – ateliérová inscenace

09.03.2016

Ateliérová cvičení navazují na teoretickou část – historii fotografie, období od poloviny 19. století po závěrečnou fázi piktorialismu. Dobové ateliérové dekorace a sentimentem působící pečlivá aranžmá (ať již byla reálná, či montovaná) byly předlohou skupinových etud. Dílčím inspiračním zdrojem byli i současní autoři, obracející se do historie. Prvotním záměrem byla hlavně nadsázka bez postmoderních a eklekticistických vlivů, jak by se mohlo na první pohled jevit, zvláště u digitálních snímků. Inspirace jsou proto pojaty velmi volně. Většina snímků je fotografována na kinofilm, některé jsou kolorovány. Tři fotografie jsou digitální a původně měly být jen dokumentací celkové inscenace. Z didaktického hlediska byla důležitá různá světelná řešení, včetně obtížností daných malým ateliérem i skladba obrazu s mnoha prvky a riziky kompozičních srostlic. Práce s kinofilmem přiblížila řemeslnou součást tématu k historickým technikám.

Školní rok 2014/15 – ateliérové etudy

Školní rok 2014/15 – ateliérové etudy "Portrét"

01.09.2015

Podobně jako v předchozích letech jsme část tématického celku Portrét věnovali fotografování na kinofilm. Vedle kouzla vzniku obrazu je zpracování cestou negativ-pozitiv, pedagogicky velmi vděčnou technologií. Mládež dostává film jen s 10 až 12 snímky a musí tak dobře vážit, kdy zmáčknout spoušť. Pečlivě hodnotit použití světla, expozici, práci s modelem. V zadání bývá klasický portrét s jednoduchým světlem a pokud možno s výrazem, charakteristickým pro portrétovaného. Případný přesah do retro stylu nebo výtvarné studie byl povolen.

Školní rok 2014/15 – ateliérové etudy

Školní rok 2014/15 – ateliérové etudy "Zátiší"

31.08.2015

Zátiším nemusí být jen ovoce v míse
Pro ateliérové etudy na téma zátiší byla inspiračním zdrojem prezentace významných autorů, počínaje malbou od 17. století do současnosti a fotografií od jejích počátků po meziválečnou avantgardu.
Zátiší jako téma není pro mládež příliš atraktivní a je to obvykle znát i na úrovni jejich prací. Přesto bylo několik studentů úspěšných. Část ukázek je nasnímána na č. b. kinofilm. Součástí zadání byl nápad jednoho z tvůrců – studovat tvary a světlo také v negativním obraze. Kombinace techniky analogové a digitální byla použita u skupinové práce – studiu prostoru v zátiší s mísou.
Zátiší s sebou nese mnoho výukových možností. Vedle "filosofických" (tvar, světlo, symbol) a výtvarných, také řemeslných – technických.
Autory fotografií jsou Jan Lazarek (17), Matyáš Baron (15), Tomáš Veigl (12), Veronika Benešová (13) a skupinová práce.

Žijí mezi námi

Žijí mezi námi

31.08.2015

Fotografický dokument o komunitě lidí, u kterých se pravděpodobně dochoval genetický základ neandrtálské vývojové linie. Fotografováno na kinofilm.

Několik vybraných fotografií je ukázkou z dlouhodobého konceptu zabývajícího se mapováním života jedné uzavřené komunity. Jsou svědectvím o životě lidí po generace se schovávajících před okolním světem. Jedinými kontakty jsou vazby úřední a prodej zemědělských plodin. Komunita je zvláštní svými fyziognomickými znaky vyvolávajícími spekulace, zda její členové nejsou přímými genetickými dědici neandrtálců žijících kdysi na našem území.
Koncept „Žijí mezi námi“ není pouze zábavou trefující se v nadsázce do různých teorií o původu a vývoji člověka. Zpracovávané téma sice otevírá příležitosti k různým debatám mezi autory (a dalšími), ale vlastním obrazem odpověď nepřináší. Skutečnou podstatu lidské existence ponechává na kvalitě víry jak autorů, tak případných diváků. Z pedagogického hlediska však přináší mládeži mnoho užitku – fotografie jako řemeslo obsahuje pro tvůrce několik rozvíjecích rovin, stejně tak fotografie jako výtvarný a komunikační prostředek.
Hledání tématu, při zapojení vlastní imaginace, pozorování, jeho analýza a hledání vhodných vyjadřovacích prostředků a formy, jsou činnosti s velkým vzdělávacím potenciálem, zvláště pro mladého člověka. Fiktivní svět zachycený na „pravdivé“ médium (kinofilm se za něj obvykle pokládá) je navíc autorům školou orientace v našem věku informací a dezinformací. Ve všech bodech se tvůrčí fotografování projevuje jako účinný, přirozený, nenásilný a dobrovolný vzdělávací prostředek. Koncept „Žijí mezi námi“ je jednou z ukázek, jak lze doplnit tradiční výuku v tematických celcích tvůrčí fotografie.

Ukázky z předchozích let 3

Ukázky z předchozích let 3

30.08.2015

Retro
Souběžně, s výukou historie fotografie, probíhalo portrétování, inspirované styly a možnostmi fotografie od poloviny 19. století do 20. a 30. let století dvacátého. Mezi převážně digitálními snímky jsme uplatnili i kinofilm.

Ukázky z předchozích let 2

Ukázky z předchozích let 2

30.08.2015

Portrét – kinofilm
Vedle digitální fotografie se, mezi mladými autory, těší stále velké oblibě i fotografie analogová. Většina členů se ji naučí (do určité míry) zpracovávat ve fotolaboratoři sama. Ukázky jsou z ateliérového zadání Portrét. Cílem zadání bylo pracovat s umělým světlem, komunikovat s modelem a rovněž zachytit něco z charakteru portrétovaného, pokusit se překročit hranice tradičního zakázkového portrétu.

Ukázky z předchozích let 1

Ukázky z předchozích let 1

30.08.2015

Průměrná emoce
V editoru Photoshop jsme vrstvili různé emoce, vždy v rámci jedné tváře. Účelem bylo zjistit emoci průměrnou. Portrétovaní si mohli vymyslet jakoukoliv grimasu. Čekali jsme, zda se různé charaktery a temperamenty odrazí ve výsledné tváři. Nedočkali jsme se, etudy ale přinesly jiné (pedagogické) ovoce.

Emoce a její rozostření
Mládež dostala za úkol gaussovským rozostřením (v editoru Photoshop) studovat, při jakém stupni neostrosti se ztrácí čitelnost různých emocí v obličeji. Smutek, nepatrná vnitřní bolest, hysterický záchvat atd. Výsledky vesměs kopírovaly naše běžné zkušenosti. Zatímco vnitřní bolesti si u ostatních často vůbec nevšimneme (zde stačilo tvář rozostřit málo), "hysterák" je do velké vzdálenosti silně manipulativní (rozostření muselo být výrazné).