Kritici a diváci se při výběru nejlepšího filmu roku 2017 vícehlasně shodují na historickém snímku Dunkerk.
Filmový režisér Christopher Nolan si jako námět posledního snímku vybral nezáviděníhodnou situaci obklíčených vojsk na francouzském pobřeží v roce 1940.
Francouzská, britská a belgická vojska jen několik kilometrů vzdálená od břehů Anglie čekají, pod neustálým atakem ze strany německé armády, na vysvobození.
Ve struktuře tří dějových linek země – voda – vzduch vtahuje Nolan diváka do atmosféry všudypřítomného ohrožení, občanského rozhodnutí a obětování se z nebes. Hlavním leitmotivem filmu je vedle zmíněné struktury i trvalé napětí, které je bez kompromisů divákovi servírováno. Neustálá snaha jednotlivých hrdinů o záchranu je přítomna v každé vteřině. Jen těžko hledat chvíli, kdy vám film dovolí vydechnout. Tento přístup prohlubuje empatii k pochopení situací všech dějových linek. Vcítění se do hrdiny je vytvářené nestandardním způsobem: skrze děj a ne hlavního hrdinu. Vizuálně atraktivní snímek bezesporu důstojně popisuje historické události a zároveň přidává vlastní kreativní vhled do situace.  

Zlaté glóby naznačují, že Dunkerk jistě promluví alespoň do nominací v hlavní kategorii filmových cen Oskar. Přestože nezískal ani jeden Zlatý glóbus, jistě se s ním musí počítat. Pohybuje se v žánru snímků, které jsou divácky atraktivní. O to víc oceňuji, že se autor nebojí vyhnout se prvoplánovému zpracování tématu. Žádné sentimentální setkání lásky na bojišti, ale jen tvrdá a krutá realita, kterou mohou potvrdit nebo vyvrátit pouze aktivní účastníci konfliktu.

Na závěr bych chtěl přidat své osobní tipy na nejlepší filmy roku 2017, které spadají do kategorie náročného diváka:
Zabití posvátného jelena
Čtverec
Křižáček
O těle a duši

Autor: Jakub Kučera